První vizita v Agiofárango

Tak mám za sebou první náštěvu této lezecké/turistické oblasti a přemýšlím, kde začít...jedná se o překrásnej kus světa, jak na lezení, tak na čumendu, koupačku, zevlení..prostě každej dle své libosti. Jedná se o hluboké vápencové údolí ústící přímo do moře, v létě se jedná o poměrně navštěvované místo, po sezóně zde nepotkáte ani živáčka, popřípadě nějáké zbloudilce. Naštěstí pro nás střídá turistickou sezónu ta lezecká... Asfaltová cesta končí u kláštera Moni Odígítrias, následuje poměrně kvalitní prašná cesta, z které zahýbáte po 4 km směrem do údolí a následuje zkouška řidičských schopností alá off road, jeďte tak daleko až kam si troufnete...ve čtyřech v autě to může být místy docela problém, ale s feličitou to s pár škrábanci zvládáme:-). Poznámka první: Nikdy neparkujte auto pod stromama, ikdyž se to zdá jako blbost, není tomu tak, pač vám kozy naskáčou na auto, aby to měli blíž k listí na stromech, pokud teda nechete mít stádo koz na střeše! Až cesta definitivně zkončí, jste na místě, odsud je to do prvního sektoru ani 10 minut pěšky. My příjíždíme v pátek večer a jsme tu jediní návštěvníci. Jo málem bych zapomněl, že poslední možnost nákupu je ve vesnici Sivas, kde se dá koupit velmi lacino kvalitní maso a uzeniny z domácího chovu v místním řeznictví na náměstí, nevím jestli paní umí i anglincky, ale máme ruce a nohy ne?!? Jo prodává místní urychlovač, pod názvem "víno", ale nečekejte, s vínem to nemá moc nic společného...něco jako ořechovka s vínem a 27 % alkoholu, pít se to dá velice dobře a svůj účel to plní na jedničku. Je zde i malý supermarket, kde se dá dokoupit vše potřebné, nezapomenout mít sebou v autě hooooodně vody, pač v údolí není nic pitného! (je zde pumpa s nápisem drink water, ale je slaná jak polívka a dobrá tak na oplach..momentálně out of order)
To bylo do úvodu...
Mno my po příjezdu pakujeme, vše co můžeme si bereme, s věcma si starost dělat nemusíte, páč cesta trvá tak 15 minut do "base campu" (ale až od posledního parkoviště). Možností na spaní je mnoho, první místo je plácek přímo u sektoru V.O.I.P. místo plně vybaveno..ohniště, lavičky, dost velkej plac a lézt můžete přímo od snídaně. Cesty lehčího charakteru v plotnách od 5c-6c od 30 do 40 metrů. V případě zhoršení počasí se dá spát v kostelíku o 100 metrů dále, spaní zde je v pohodě tolerováno, místní lezci zde mají trvale nějáké svoje věci, alá vařič, oliv. olej, sůl, rakii atd. Další možností je přímo pláž o 5 minut dále, volba záleží jenom na vás. My volíme V.O.I.P. děláme oheň, zakoupené steaky doplněné studeným pivkem, zakoupeným ve výše zmiňovaném Sivas. Ideální večer s pozdější procházkou na pláž za svitu měsíce, romantika jak chceš, ale jenom já a Mano...  

Poznámka druhá: Až si budete někam ukládat jídlo, dejte ho hoooodně vysoko, pač Vám to jinak kozy a kočky sežerou, nám sežrali vše kromě nutely a dvouch hostinců vše, včetně igelitek a plastikovejch tácků, a to jsme to měli hodně vysoko.

Spaní pod V.O.I.P.

Ráno v Agiofárango

Dost řečí a přejdeme k lezení..po snídani razíme do sektoruCathedral wall, který je hned naproti.

Cathedral wall

Jako ranní warm up je nařadě cesta s originálním názvem Cathedral wall 6b. Krásná jednoduchá 30 metrů dlouhá cesta, která má i druhou délku za 6a+, tu však nelezeme. Přesun do sektoru Bambacha, kde padá další cesta s originálním názvem Bambacha 6b+, ta už je o poznání těžší. Sektory jsou kousíček od sebe, takže se můžete přesouvat le libosti a taky, jak vám to slunce dovolí..

 

Výše zmiňovaná kaplička

 

Foto z cesty na pláž

Opět přesun směr sektor Salonica power na pláži a další dvě cesty Biosinthesi 6c, kratší cesta 22 m s dvouma bouldrama, pro menší může býti i o něco těžší a lehké 6b Scarfalounome opos zoume.

Nástup v sektoru Salonica power

Pláž doslova za rohem!

Dnes už bylo na programu jen atletiké 6c Exalibur v Cathedral wall, chill outík v base campu 6-ti délkové 6a+ Le syndrome de Calimero, které vede až na vrchol údolí .. lehké pěkné lezení po velice ostré skále, ve stínu až po 4 hodině, které je pěkné už jenom pro ty výhledy.

4. délka 6a+ a klíčový přelez převísku

Pohoda na 5. štandu

Zasloužený vrchol dne

Zbývají tři slanění a může se jít koupat :-)

Večer klasika, pivečko, vínečko, nějáká ta debata v řečtině...já rozumím prd, tak se jenom tiše nalejvám, občas někdo se mnou prohodí pár slov anglicky, zasmějou se češtině atd.

Druhej den návštěva sektoru Hezbollah, warm up v cestě Asana 6b+, zkouška cesty Hezbollah 7a, ale nějáko jsem se v tom ztratil, takže příště..a pak mě nějáko stírá únava v cestě Choco blum 7a, tak to slízám od druhýho.

 

Sektor Hezbollah: Lezec vlevo v cestě Asana 6b+ lezec vpravo 36 metrů dlouhé technické Ojo Negro 7b

Jedná se o 40 metrů lezení se vším možným, krapase, ladící plotna, převis atd. 17 expresek je zde potřeba.. Začíná pokapávat, tak to pomalinku balíme a vyrážíme zpět Iraklio. Mano zapomíná peněženku na parkovišti, takže se v rámci tréningu dávám off road třikrát, doteď mu děkuju. Po cestě už jenom gyrosek, jako tečka na závěr, a opět zpět v civilizaci.

 Nějáké informace: Z Iraklionu je to 80 km, cca 1,5 hodiny jízdy, lano se hodí spíš 70 - 80 m, cca tak 18 expresek, cest je zde zhruba 120-130 různých obtížností, perfetktně zajištěno nýty a borháky, u starších cest na pláži můžou být některé zkorodované, ale místní se je snaží měnit, průvodce na Krétu vyšel tento rok, chybi zde akorát oblast Kapetania (průvodce zvlášť), ale o průvodcích někdy jindy hodně vody a kdyby mě cokoliv napadlo nebo Vás, tak to rád doplním!

Skoteinó

Skoteinó je malá vesnička 23 km směrem na východ od Heraklionu, cesta sem je z větší části po místní národní silnici, takže se dá hovořit o tom, že je to za rohem... Po tom co se nakonec motáte asi 3 km po zpevněných cestách konečně dorazíte na místo a na první pohled by člověk neřekl, že se zde vůbec leze, auto se parkuje u malé kapličky uprostřed rovné pustiny a široko daleko není vidno ani slechu po větší skále. Proto, jestli sem někdy náhodou někdo pojede, nemějte strach..nejspíš jedete správně! Potom co se člověk trošku rozkouká, zjistíte že ke skalám to nemůže být blíž...oblast se nachází přímo pod Vámi..cca tak 45 sec pěšky:-)! Oblast malinká, ale s velice dobrým klimatem i pro letní dny, celý den sem nesvítí sluníčko a z jeskyně stoupá příjemný chládek...

 

A tedˇka nějáké přesné informace, oblast je maličká a pro nás má spíš tréningový význam, nachází se zde zhruba 20 cestv Výhodou je to, že se tady dá lézt celý rok i při vyšších teplotách, protože je zde celý den stín a od jeskyně jde příjemný chládek. Rozsah cest je: do 7a: 5 cest, 7a-8a: 6 cest a 8a a výš včetně projektů: 7. Cesty dosahují maximální délky 25 metrů, lehčí do 15 metrů. Většinou se jedná o atletické kroky v převisu nebo vytrvalostní cesty bez možnosti dobrého odpočinku. 

Jako první na řadě je zahřívací cesta Baltzola..bůh ví co to znamená..v průvodci uváděná jako 6a+, podle místních 6b, já se přikláním k 6a+, kráťoučká cesta s dlouhými kroky po madlech lehce do kopce.

Manos v Baltzola 6a+

 Po zahřátí přichází cesta Black mono 7a+, kličové místo se leze za pomoci černé jedno prstové dírky, mě se dírka moc nelíbí, tak při druhém pokusu vymýšlím způsob jak místo "ojebat" a dírku vynechat. Bohužel při ostrém pokusu padám z posledního lehkého kroku, a tak to nechávám na příště..sbohem Černá monodíro!

Pokračujeme v krasojízdě a Manos nastupuje do cesty Psycholousia 7b+..cestu leze s přehledem a padá až od cvakání slaňáku, to je totiž z celé cesty nejtěžší, po 15 metrech v převisu Vám totiž lehce nateče a cvakání není úplně z madliska..proto asi ten název, věřím,že to nasere! Já to zkouším taky, ale je to spíše expedičním stylem, než že bych lezl. Tak někdy jindy!

Jinak se seznamuju se zbytek aktivní krétské komunity, což jsou další tři týpci a jedna holčina..je nás tady opravdu mnoho:-)! Jeden z nich je místní guru Aris(viz titulní strana BD katalogu na 2009), asi druhej nejlepší řeckej lezec, sympaťák, ale ode mě se drží trošku odstup... Holčina leze celkem fajne i nějáké 7c má za sebou, pak jsme tu jako dobří lezci jenom my dva: Já a Manos..což je směšný, pač já lezu h.v.o! O víkendu je v plánu místní nej oblast Agiofarágo, zhruba 120 cest v malebném kaňonu ústícím do moře, ale o tom příště! No nic jdu balit sakypaky, naložit steaky a zítra razíme! Mějte se a Γειά!

Místní guru Aris v Psycholousi

První den, první krůčky, první zážitky = první lezení!

Předem upozoňuju, že jsem docela špatný spisovatel, moje češtinářka by se zděsila, kdyby se dozvěděla, že budu někdy svoje výtvory zveřejňovat! Proto trošku schovívavosti k mým článkům, budou nejspíš pouze informativní o místním lezením. Přesto jsem se rozhodl, že do úvodu musím cosi napsat...

Silnice na Krétu je celkem fajne, většina cesty je po dobré dálnici, občas vystřídanou balkánskou "rychlostní" komunikací, sečteno podrtženo 1850 km, 23 hodin za volantem a 5 hodin spánku, jako perlička na dortu Vás čeká průjezd Athénami do přístavu:-)! Jestli někdo říkal, že italové jezdí jako hovada..mýlil se..no a to nemluvím o provozu přímo na Krétě, třeba si no to časem zvyknu! Po příjezdu do přístavu, se dozvídám, že za necelé tři hodiny mě jede trajekt, není nejlevnejší, ale čekat se mi nechce..auto + já 126 E se dá ještě zvládnout, když vezmem v potaz, že cesta trvá devet hodin a máte k dispozici plnej luxus včetně dvou bazénů.

Po příjezdu do přístavu se mě ujímá místní zapálený lezec Emanuel (viz foto níže) a ujišťuje mě, že jsem jeho host, a můžu u něj a jeho kamarády zůstat, jak dlouho chcu. Bohužel se mi prý nemůže dnes večer věnovat, čeká ho šichta na baru v místním klubu, prý jestli chci můžu se stavit? :-) Dál asi nemusím psát co se událo.. Po příchodu do baru se dozvídám, že jako všichni jeho kamarádi piju for free, což je fajne třetinka piva zde vyjde na 5 E...to zlatý Alpský chaty! Jelikož hudba nění zrovna můj šálek Čaje, vzdávám to po třetím pivku, ikdyž panoráma v baru bylo pro moje oči velice příjemné! Po cestě zpět na byt se ztrácím a po dovu hodinách hledání to vzdávám, kupuju místní gyros (hladový okna v Brně se maj sakra co učit, 2,5 zlaťáků snad za tunu jídla) a beru taxi...zde už konečně vytoužená postel..toď do úvodu vše!
Druhý den ráno..14:00..vstáváme a měníme plán prohlídky města, na bouldering kousek za Heraklionem, páč počasí je více méně příjemné, místní berou mikiny já se potím jako prase i bez trička, je okolo 25°C, ale pod mrakem a vydváme se do malé vesničky Profitis Ilias kousek za městem. Zhruba po 15 minutách jízdy jsme na místě. Vesnice se nachází kousek pod starověkou pevností, v jejímž okolí je spousta kamení, stačí si jen vybrat, jedná se o nevýnamnou skupinu skal kterou objevil emanuel, zatím je zde pár bouldrů na nejbližších šutrech, ale třeba se to změní. Na rozlez boulder, dle mého tak za 5C, pár kroků v převisu po dobrých chytech a pak skok do obliny a je posekáno, kratší, ale pěkné! Na řadě je dlaši boulder ze sit startu, podobného charakteru akorát výlez je poněkud prefikanější:-), jelikož je mi to předem vyrazeno přelízám stylem Flash, odhad..s velkejma očima 6A!

Další je na řadě zase o něco těžší kousek, bohužel až na druhý pokus...

Konečně se dostáváme k nějákému projektu a to je traverz kolem celého šutru, Emanuel padá z posledních kroků a říká, že příště to už určitě pujde, že prý je unavenej, což já mu docela věřím, být až do půl deváté za barem není nic příjemnýho, jinak malá vsuvka, kterou echápu do teď je to, že v baru se platí až při odchodu a nikam se nepíše, co jsi měl, prostě pak přijdeš a řekneš co jsi měl a platíš...vím, že tohle by u nás u rčitě nefungovalo, pač 50% lidí když u nás "odchází" mluvit neumí:-)!

Přichází řada na mě, nejdříve důležitá debata co a jak, co brát bla bla..každý dobře ví...

Tak se do toho pouštím a v půlce ulamuju klíčový chyt, ikdyž naštestí tak šikovně, že je to teď mnohem příjemnější, ani jendomu z nás se to však nedaří dnes přelézt.

Nakonec vymýšlím projekt, pár pokusů, ale tma nás posílá zpět do víru velkoměsta, Emanuela do práce a mě si konečně trošku odpočnout. A co na závěr?! Že to tímhle teprve začíná!:-)