Objevování neznáma aneb bouldering v Agios Thomas - Άγιος Θωμά

Jednoho krásného dne spadlo i pár kapek u nás tady na jihu, teploty klesly pod dvacet stupňů, tak jsme se rozhodli, že uděláme malý průzkum po okolí... Na echo od místních jsme se jeli kouknout do malé, ale malebné vesničky 30 km nad Irakliem. Po příjezdu se mi zdá, že čas se tu stavil velmi dávno, jedniný co mně vrací do reality je to, že se tu a tam objeví někdo v novém autě, jinak si myslím, že za dlouhá desetiletí se tu nic nezměnilo..

Agios Thomas

Levá část - pohled z vesnice

Pravá část

Po hodinovém hledání mezi kozama:-), olivovníkama, opuštěnou vesnicí a kdo ví čím se nám konečně daří najít cestu. Na poprvé míjíme parking place a jsme nuceni se otáčet na onci cesty, kde na nás místní pastevci koukaj jak péra z divanu my koukáme na ně, přece jen moc českejch spzetek tady na Krétě se nepohybuje, ikdyž moje maskovaní v podání metru prachu a nabořenýho předku je dobré, poznávají že nejsme místní..vysvětlujeme..mano vysvětluje..já mlčím a blbě se usmívám, přece jen je to chlápek s puškou, ten druhej ji má taky, vlastně každej ji tady má..že se chceme jen otočit a radši mizíme! Tentokrát už parkujeme a jdeme se kouknout co že to ty bouldry vlastně jsou.. První nás zaujal parkingu šutr nejbližší ,a taky jeden z nejmenších, do dnes beze jména, vlastně ani na ty jména nebyl čas,..

Boulder č.1

Při okoukání a žhavení prstů nás najednou vyrušuje dotaz co tady děláme, snaha o vysvětlení, že nejdeme krást kozy, že jsme lezci, bohužel moc nepochopeni (těžko vysvětlovat někomu, kdo v životě lezce neviděl ani o tom neslyšel) odcházíme radši pryč, přece jen to je pán s puškou, máme se prý nejdřív zeptat majtele. Problém číslo jedna: žádnýho majtele to nemá většinou nemá, prostě si někdo oplotil kus území a prohlásil za své, Mano mě říká, že se poptáme ve vesnici a snad nebude problém, pokud tady někdo nepěstuje trávu, což se prý stává (nechtěl bych potkat místního co má tady zašitý pole, kterej si bude myslet že mu jdeme sklidit pole). Takže nemůžu než souhlasit. Vydáváme se na druhou stranu silnice, s tím že to třeba bude v cajku, za chvíli scénář stejný..místní pick-up..pán s puškou..rozhovor, ale pozor! pán nám rozumí a říká, že tahle část je jeho a že s tím co děláme nemá problém, přesvědčujeme, že kozy krást nebudeme a on, že jedna koza no problem..beru to ale jako humor. Dokonce jsme pozváni, že až příště přijedeme, máme se stavit na kafčo a rakii..samozřejmě! 

Nacházíme spoustu kamení a dostáváme se k pěknému místu se spoustou problému, takže camping a climbing. Hnedle vznikají čtyři bouldry, každej nachází svojí linku.. Já: v prvním dávám tři kroky, topuje jenom Aris, v druhém nedávám druhý krok, topuje Aris a Manos, třetí netopuje nikdo, všichni kromě Arise končíme ve stejném chytu, na čtvrtý nezbývá čas..mno dlouho se mi nestalo, že bych nevylezl nic, ale hold velký voči jsou velký voči.

Neúspěšný pokus v podání Steiose

Úspěšný pokus v podání Arise

Neúspěšný pokus v hledání "stupose"

Během toho se čistí ještě další bouldry, snad bude příště něco lehčího. Charkter lezení je takovej, že je to poměrně zvlaštní vápno, špatný nohy, špatný tření, spíš silový kroky, občas dobrej chyt, občas nic a vlastně..těžko říct takhle na začátku, jen to, že je to pěkně na sluníčku, takže spíše zimní projekt... A co na závěr? Snad jen dvě panorama a hodně pozdavů do ČR.

Adio, Jásas!

Hilfák

Panorama right

Panorama left

Gigilos aneb krétské horské lezení

Po měsíci sportovní lezení přijde chvíle, kdy je třeba malou změnu, a proto vyrážíme do Bílých hor směr Gigilos. Cesta z Ira trvá zhruba 2,5 hodiny, takže to není úplně za rohem, ale docela uteče..první hoďku a půl mažete po pobřeží a další hoďku stoupáte do hor, poměrně zeleným malebným údolím. Cesta je stejná jak do údolí Samaria, o kterým se dočtete snad v každým průvodci, určitě stojí za vidění, ale na nějáké procházky není zrovna moc času:-)!

Gigilos  - Lavirinthos 7- v našem podání

Samotný vrchol Gigilosu měří 2080 m.n.m. přístup do stěny je ze stejného parkoviště, jak do parku Samaria. nejdřív hodku a půl do "base campu" u studánky, pod levou částí stěny. Ráno na nástup od 30 min do hodiny. Nachází se zde 15 cest od 5 po nejáke 8 A2. Charakter cest..mno po vlastním, většinou vše je po vlastním a stěna je tak obrovská, že každej výstup je tak trochu prvovýstup, jen některé pasáže mají jedinou možnou cestu... jsou zde i takový cesty, že lezete 500 metrů, pak slaníte 120 metrů mezi takovou "věžičku" a pokračujete dalších 700..nejdelší cesta má pak 1600 metrů. Kvalita skály je od perfektní po pětkový sutˇoviště, mně se podařilo dolů naházet tak 100 kg kamení možná víc, proto jestli tady náhodou někoho potkáte, což dost pochybuju a shodou náhod by někdo lezl vaši cestu, to se asi nestane:-), tak nikdy nenastupujte, druhá půlka stěny je jak zlej sen. My jsme lezli "Lavirinthos 7-" (znamená Labyrint). Cesta má 1000 metrů, ale my jsme udělali jenom 13 délek se 70 metrovým lanem. První půlka je fajne, lehké lezení v docela slušné skále, místy trošku těžší partie s krásnou možností zajištění. Občas pěkný koutek se spárkou..vše se dá jistit jenom friendy, občas stoper, skoby netřeba. Druhá část mě doteď připadá jako malý zázrak, že to ještě drží po hromadě... Menší kamení těžíte celou cestu a obšas to okořeníte nějákým menším dvcetikylovým mazlíkem..lezl jsem, trochu rychleji, tak jsem měl tu čest tahat většinu délek na prvním, až na dvě, takže jsem byl relativně v bezpečí, ikdyž se strachem, že to jistič může pěkně odskákat, a věřte, že moc chvilkama nechybělo, naštestí vyvázl jen s jednou tržnou rankou na lýtku a trošku dobitou helmou. Odměnou za to vše, je ale překrásný výhled na široké okolí, z vrcholu vidíte jak jih, tak sever, tak západ Kréty..dole vesničky, okolo moře, no prostě paráda! (ale dá se sem dojít i pěšky:-)). Cesta nazpět je jenom klasická otročina.. šlapání po klikaté cestičce směr údolí, ale když zatmíte, tak se aspoň nic neděje, cestu bez problému trefíte. Už za tmy dorážíme k autu a razíme na pivko a na gyros směr Chania, nemůžeme přece odmítnout nocleh u místní lezkyně a její kamarádek.

Zasloužený vrchol

Druhý den se akorát zastavujeme v jedné lezecké oblasti u Chanie, ale byla to taková rychlovka na tři cesty, že si teď ani nevzpomínám na jméno, ale z města je to co by kamenem dohodil. Oblast parádní, ale skály jsou hned u silnice a místní znaj lezce, možná tak z obrázků, takže každej zastavuje a kouká na Vás jak na svatej obrázek, což chvílemi vyvolalo i menší dopravní zácpu:-)...

Sektor u Chanie a můj felicia tunnig alá Řecko

Tak se mějte a kdyby se někomu zachtělo se ohřát, tak se stavte!

PS: Video z výletu: http://www.youtube.com/user/grshindig#p/a

Hilfák

Nějáké to videjko z Kréty

Tohle bude jenom takový malý příspěvek odkazující na stránky mého spolulezce a spolubydlícího Mana..

Tohle videjko je z níže zmiňované oblasti Skoteino, a je to jenom takový preview toho co bude.

http://www.youtube.com/user/grshindig#p/a

Zdraví Hilfák

Plakias

Tak jsem se po dlouhé době dostal k internetu, a mám i trošku času napsat pár řádků o další navštívené oblasti... Její jméno je Plakias podle vesnice a pláže, kde se nachází, proto není tuto oblast nikterak těžké ji najít, prostě dojeďte do Plakias na pláž a jste tu..

Plakias v celé své kráse

V této oblasti se jedná z 95% o technické lezeni po dírkách a lištách v naprosto kolmé skále. V současnosti se zde nachází asi 40 cest, z toho pár nepřelezených projektů. Obtížnost cest je různorodá, ale zalezou si zde spíš lezci 7a a výš, i když pár pěkných cest je zde i v obtížnosti 6b - 7a..cca 7. Oblast je skoro celý den ve stínu, takže se zde dá lézt i v teplejších dnech, bohužel zde i často dost fouká, což potkalo i nás...hmm foukalo..prostě večer začalo fučet tak, že jsme se museli zdekovat a jet o dům dál, ale přece jen jsme první den něco polezli...

Opět Plakias

Na rozehřátí lezeme jednoduché Fodele 5b+, které má i druhou délku za 6b, ale nechce se nám šaškovat se štandem.. Lezení po obrovskejch chytech v kolmé až lehounce převislé skále, na rozehřátí bohatě stačí (jedíná pěkná a fakt lehká cesta tady). Další na řadě je Eftapsichos za 6b+(6c), s bouldrem po lištách u čtvrtýho, a takovým natíkajícím dolezem, tak za 6a+...rozhodně stojí za vylezení, ikdyž nám do toho foukalo, takže mě to z klíčovýho místa dvakrát zfouklo jak svíčku, takže příště.. Další na řadě byl Dog Man za 6c+..vytrvalostní lezení v 28 metrů dlouhé cestě, pro technicky zdatnější lidi asi lehčí, pro nás kopyta docela těžké...

Dog Man 6c+

Bohužel jsme toho první den díky pozdnímu příjezdu víc nestihli a druhý den se nedalo, tak o cestách vícero příště...Po lezení bylo velice příjemné navštivit místní bar přímo na pláži, kde jsem konečně dostal dobrý točený pivko, bože to to trvalo...

Plážový to bar

Pak už jenom kouknout na západ slunce a těšit se na další návštěvu!

PS: Prý už je v Česku kosa či co? Nevíte o tom náhodou něco?:-)