Agiofarango - první pozastavení

Od první návštěvy v tomto lezeckém "parku" už uplynul nějáký ten čas, počasí se ochladilo, na horách se objevil první sníh, polonahá těla se vyměnila za trička, večer se posedává u ohně a moře je spíš už jenom pro nás..středoevropany. Co se týče mě, tak mě to stoprocentně vyhovuje! 

První sníh na horách 5.11.2009 - teplota u moře 23°C ve stínu

Ale nemyslete si, že je tady pořád jenom azuro a počasí vám nemůže přichystat žádné zákeřnosti, opak je pravdou...a o tom jsem se právě bohužel přesvědčil osobně. Bylo krásné odpoledne, sluníčko svítilo...a rázem se celým údolím začala valit voda, ale jak... prostě pro mě nepochopitelný, jak mávnutí hůlkou, někde trošku sprchlo a tramtarárá, kde se normálně procházíte byl během pár sekund metr vody... a to fakt nekecám!

 

Foceno zhruba na stejným místě..to mě bylo ještě do smíchu!

Bohužel to neznamenalo jenom to, že se namočíte... První věc: Na to aby jste se dostali z údolí  suchou nohou se musíte pěkně projít přes kopec,..není šance za takovýchto podmínek ani přejít na druhou stranu, natož jít proti proudu 1,5 km.. Druhá věc: Když sem přijíždíte, tak pětkrát překračujete s autem koryto řeky. Třetí věc: Co to asi udělá se štěrkovou cestou, když to u nás v Česku to vezme i asfaltku. Výsledek byl ten, že jsme se někdy za tmy štrachali po kopcích a poté se skoro tři hodiny snažili prokopat cestu zpět do civilizace, naštěstí je filečita z polovic offroad, tak se nám podařilo brodit i následně překonávat rúzné nástrahy v podobě chybějící cesty a dvoumetrových struh..zhrnuto do jedné věty: Škoda Felicia Camel Trophy.

Pokus o znovuobjevení silnice :)

A teď zpět k lezení, za pár návštěv se mi podařilo vylézt i nějáké těžší věci (pro mě těžší), jako například cestu I m not alone 7a+ v sektoru Playground, vřele doporučuju, mě se to podařilo vylézt druhým pokusem, silnějším nebo chytřejším lezcům myslím nebude dělat problém ji vylézt OS nebo Flash, krásná skoro 40 metrů dlouhá cesta, která nepřestává překvapovat až do slaňáku, vždy, když si myslíte, že je posekáno, tak přijde s něčím novým... Celkově, ale asi jedno z nejlehčích 7a tady. Většina cest v tomto sektoru je chrochtačka, ikdyž pro mě lezitelných jich tady už moc není. Ale nechci popisovat co jsem lezl a co ne, to by bylo na dlouho, přece jen trávím většinu času jako správný lezec na skalách, ale tahle cesta mi nejako uvázla v paměti..

I m not alone 7a+..někde uprostřed jsem já, asi zhruba v půlce cesty (kdo hledá ten najde)

Naštěstí pro mě jsem tady nikdy nebyl sám... Jednou se nás tu sešlo tolik, že jsem čučel, takovej lezeckej výkvět z celýho Řecka, padaly nejtěžší řecký přelezy, padaly litry vína, padaly místní zelené "hospodářské produkty" (věřte nebo nevěřte, ale místní jsou na své konopí velice hrdí) a v rytmu tramtalálá kréta musika jsem se probudil až doma v posteli.

Church party a prej, že jsou řekové pobožní :)

Tak se konečně dostáváme k prvnímu pozastavení, aby jste si nemysleli, že tady jenom chlastám a lezu, tak se snažím i po sobě něco zanechat. Objevili jsme fajne boulder area, kde už jsme urobkali řádnej kus práce, ale o tom jindy, tak iv agiu se snažíme něco vytvořit. Moje prvotina se teda stala cesta Brachanga, odhad 7a možná těžší, možná lehčí, ale asi těžší, pač ja si v jednom bouldru v cestě ani neškrtnu a to mám oproti místním lezcům výhodu skrz výšku (měřím 1,83 m a jsem tady asi nejvyšší:)). Je to takova trilogie: Bambacha, Pachanga a Brachanga...

No comment... or "Bolting "

Vlastně v každým sektoru je ještě spousta místa pro seberealizaci..vždycky mě pobaví komenty tam od nás z pravoúhlé zatáčky, když se řeší co brát a co nebrát, co je v linii a co nééé, co jééé atd.

A pak tu máme takový sektory, kde zatím bílá ruka lezcova nečarovala, takže spousta místa a tak málo času, i nějáká pomoc by se šikla :), takže kdyby jste neměli co dělat, tak se stavte na rakii a nejakej ten gyrosek! Snad se ale k tomuto tématu někdy dostanu a vytvořím obsáhlejší report o perspektivách lezení na Krétě, když vono je tady pořád hezky.. No nic, čas tlačí, počasí graduje, takže razím na skály! Takže αντίο a mějte se!

Objevování neznáma aneb bouldering v Agios Thomas - Άγιος Θωμά

Jednoho krásného dne spadlo i pár kapek u nás tady na jihu, teploty klesly pod dvacet stupňů, tak jsme se rozhodli, že uděláme malý průzkum po okolí... Na echo od místních jsme se jeli kouknout do malé, ale malebné vesničky 30 km nad Irakliem. Po příjezdu se mi zdá, že čas se tu stavil velmi dávno, jedniný co mně vrací do reality je to, že se tu a tam objeví někdo v novém autě, jinak si myslím, že za dlouhá desetiletí se tu nic nezměnilo..

Agios Thomas

Levá část - pohled z vesnice

Pravá část

Po hodinovém hledání mezi kozama:-), olivovníkama, opuštěnou vesnicí a kdo ví čím se nám konečně daří najít cestu. Na poprvé míjíme parking place a jsme nuceni se otáčet na onci cesty, kde na nás místní pastevci koukaj jak péra z divanu my koukáme na ně, přece jen moc českejch spzetek tady na Krétě se nepohybuje, ikdyž moje maskovaní v podání metru prachu a nabořenýho předku je dobré, poznávají že nejsme místní..vysvětlujeme..mano vysvětluje..já mlčím a blbě se usmívám, přece jen je to chlápek s puškou, ten druhej ji má taky, vlastně každej ji tady má..že se chceme jen otočit a radši mizíme! Tentokrát už parkujeme a jdeme se kouknout co že to ty bouldry vlastně jsou.. První nás zaujal parkingu šutr nejbližší ,a taky jeden z nejmenších, do dnes beze jména, vlastně ani na ty jména nebyl čas,..

Boulder č.1

Při okoukání a žhavení prstů nás najednou vyrušuje dotaz co tady děláme, snaha o vysvětlení, že nejdeme krást kozy, že jsme lezci, bohužel moc nepochopeni (těžko vysvětlovat někomu, kdo v životě lezce neviděl ani o tom neslyšel) odcházíme radši pryč, přece jen to je pán s puškou, máme se prý nejdřív zeptat majtele. Problém číslo jedna: žádnýho majtele to nemá většinou nemá, prostě si někdo oplotil kus území a prohlásil za své, Mano mě říká, že se poptáme ve vesnici a snad nebude problém, pokud tady někdo nepěstuje trávu, což se prý stává (nechtěl bych potkat místního co má tady zašitý pole, kterej si bude myslet že mu jdeme sklidit pole). Takže nemůžu než souhlasit. Vydáváme se na druhou stranu silnice, s tím že to třeba bude v cajku, za chvíli scénář stejný..místní pick-up..pán s puškou..rozhovor, ale pozor! pán nám rozumí a říká, že tahle část je jeho a že s tím co děláme nemá problém, přesvědčujeme, že kozy krást nebudeme a on, že jedna koza no problem..beru to ale jako humor. Dokonce jsme pozváni, že až příště přijedeme, máme se stavit na kafčo a rakii..samozřejmě! 

Nacházíme spoustu kamení a dostáváme se k pěknému místu se spoustou problému, takže camping a climbing. Hnedle vznikají čtyři bouldry, každej nachází svojí linku.. Já: v prvním dávám tři kroky, topuje jenom Aris, v druhém nedávám druhý krok, topuje Aris a Manos, třetí netopuje nikdo, všichni kromě Arise končíme ve stejném chytu, na čtvrtý nezbývá čas..mno dlouho se mi nestalo, že bych nevylezl nic, ale hold velký voči jsou velký voči.

Neúspěšný pokus v podání Steiose

Úspěšný pokus v podání Arise

Neúspěšný pokus v hledání "stupose"

Během toho se čistí ještě další bouldry, snad bude příště něco lehčího. Charkter lezení je takovej, že je to poměrně zvlaštní vápno, špatný nohy, špatný tření, spíš silový kroky, občas dobrej chyt, občas nic a vlastně..těžko říct takhle na začátku, jen to, že je to pěkně na sluníčku, takže spíše zimní projekt... A co na závěr? Snad jen dvě panorama a hodně pozdavů do ČR.

Adio, Jásas!

Hilfák

Panorama right

Panorama left

Gigilos aneb krétské horské lezení

Po měsíci sportovní lezení přijde chvíle, kdy je třeba malou změnu, a proto vyrážíme do Bílých hor směr Gigilos. Cesta z Ira trvá zhruba 2,5 hodiny, takže to není úplně za rohem, ale docela uteče..první hoďku a půl mažete po pobřeží a další hoďku stoupáte do hor, poměrně zeleným malebným údolím. Cesta je stejná jak do údolí Samaria, o kterým se dočtete snad v každým průvodci, určitě stojí za vidění, ale na nějáké procházky není zrovna moc času:-)!

Gigilos  - Lavirinthos 7- v našem podání

Samotný vrchol Gigilosu měří 2080 m.n.m. přístup do stěny je ze stejného parkoviště, jak do parku Samaria. nejdřív hodku a půl do "base campu" u studánky, pod levou částí stěny. Ráno na nástup od 30 min do hodiny. Nachází se zde 15 cest od 5 po nejáke 8 A2. Charakter cest..mno po vlastním, většinou vše je po vlastním a stěna je tak obrovská, že každej výstup je tak trochu prvovýstup, jen některé pasáže mají jedinou možnou cestu... jsou zde i takový cesty, že lezete 500 metrů, pak slaníte 120 metrů mezi takovou "věžičku" a pokračujete dalších 700..nejdelší cesta má pak 1600 metrů. Kvalita skály je od perfektní po pětkový sutˇoviště, mně se podařilo dolů naházet tak 100 kg kamení možná víc, proto jestli tady náhodou někoho potkáte, což dost pochybuju a shodou náhod by někdo lezl vaši cestu, to se asi nestane:-), tak nikdy nenastupujte, druhá půlka stěny je jak zlej sen. My jsme lezli "Lavirinthos 7-" (znamená Labyrint). Cesta má 1000 metrů, ale my jsme udělali jenom 13 délek se 70 metrovým lanem. První půlka je fajne, lehké lezení v docela slušné skále, místy trošku těžší partie s krásnou možností zajištění. Občas pěkný koutek se spárkou..vše se dá jistit jenom friendy, občas stoper, skoby netřeba. Druhá část mě doteď připadá jako malý zázrak, že to ještě drží po hromadě... Menší kamení těžíte celou cestu a obšas to okořeníte nějákým menším dvcetikylovým mazlíkem..lezl jsem, trochu rychleji, tak jsem měl tu čest tahat většinu délek na prvním, až na dvě, takže jsem byl relativně v bezpečí, ikdyž se strachem, že to jistič může pěkně odskákat, a věřte, že moc chvilkama nechybělo, naštestí vyvázl jen s jednou tržnou rankou na lýtku a trošku dobitou helmou. Odměnou za to vše, je ale překrásný výhled na široké okolí, z vrcholu vidíte jak jih, tak sever, tak západ Kréty..dole vesničky, okolo moře, no prostě paráda! (ale dá se sem dojít i pěšky:-)). Cesta nazpět je jenom klasická otročina.. šlapání po klikaté cestičce směr údolí, ale když zatmíte, tak se aspoň nic neděje, cestu bez problému trefíte. Už za tmy dorážíme k autu a razíme na pivko a na gyros směr Chania, nemůžeme přece odmítnout nocleh u místní lezkyně a její kamarádek.

Zasloužený vrchol

Druhý den se akorát zastavujeme v jedné lezecké oblasti u Chanie, ale byla to taková rychlovka na tři cesty, že si teď ani nevzpomínám na jméno, ale z města je to co by kamenem dohodil. Oblast parádní, ale skály jsou hned u silnice a místní znaj lezce, možná tak z obrázků, takže každej zastavuje a kouká na Vás jak na svatej obrázek, což chvílemi vyvolalo i menší dopravní zácpu:-)...

Sektor u Chanie a můj felicia tunnig alá Řecko

Tak se mějte a kdyby se někomu zachtělo se ohřát, tak se stavte!

PS: Video z výletu: http://www.youtube.com/user/grshindig#p/a

Hilfák

Nějáké to videjko z Kréty

Tohle bude jenom takový malý příspěvek odkazující na stránky mého spolulezce a spolubydlícího Mana..

Tohle videjko je z níže zmiňované oblasti Skoteino, a je to jenom takový preview toho co bude.

http://www.youtube.com/user/grshindig#p/a

Zdraví Hilfák

Plakias

Tak jsem se po dlouhé době dostal k internetu, a mám i trošku času napsat pár řádků o další navštívené oblasti... Její jméno je Plakias podle vesnice a pláže, kde se nachází, proto není tuto oblast nikterak těžké ji najít, prostě dojeďte do Plakias na pláž a jste tu..

Plakias v celé své kráse

V této oblasti se jedná z 95% o technické lezeni po dírkách a lištách v naprosto kolmé skále. V současnosti se zde nachází asi 40 cest, z toho pár nepřelezených projektů. Obtížnost cest je různorodá, ale zalezou si zde spíš lezci 7a a výš, i když pár pěkných cest je zde i v obtížnosti 6b - 7a..cca 7. Oblast je skoro celý den ve stínu, takže se zde dá lézt i v teplejších dnech, bohužel zde i často dost fouká, což potkalo i nás...hmm foukalo..prostě večer začalo fučet tak, že jsme se museli zdekovat a jet o dům dál, ale přece jen jsme první den něco polezli...

Opět Plakias

Na rozehřátí lezeme jednoduché Fodele 5b+, které má i druhou délku za 6b, ale nechce se nám šaškovat se štandem.. Lezení po obrovskejch chytech v kolmé až lehounce převislé skále, na rozehřátí bohatě stačí (jedíná pěkná a fakt lehká cesta tady). Další na řadě je Eftapsichos za 6b+(6c), s bouldrem po lištách u čtvrtýho, a takovým natíkajícím dolezem, tak za 6a+...rozhodně stojí za vylezení, ikdyž nám do toho foukalo, takže mě to z klíčovýho místa dvakrát zfouklo jak svíčku, takže příště.. Další na řadě byl Dog Man za 6c+..vytrvalostní lezení v 28 metrů dlouhé cestě, pro technicky zdatnější lidi asi lehčí, pro nás kopyta docela těžké...

Dog Man 6c+

Bohužel jsme toho první den díky pozdnímu příjezdu víc nestihli a druhý den se nedalo, tak o cestách vícero příště...Po lezení bylo velice příjemné navštivit místní bar přímo na pláži, kde jsem konečně dostal dobrý točený pivko, bože to to trvalo...

Plážový to bar

Pak už jenom kouknout na západ slunce a těšit se na další návštěvu!

PS: Prý už je v Česku kosa či co? Nevíte o tom náhodou něco?:-)

První vizita v Agiofárango

Tak mám za sebou první náštěvu této lezecké/turistické oblasti a přemýšlím, kde začít...jedná se o překrásnej kus světa, jak na lezení, tak na čumendu, koupačku, zevlení..prostě každej dle své libosti. Jedná se o hluboké vápencové údolí ústící přímo do moře, v létě se jedná o poměrně navštěvované místo, po sezóně zde nepotkáte ani živáčka, popřípadě nějáké zbloudilce. Naštěstí pro nás střídá turistickou sezónu ta lezecká... Asfaltová cesta končí u kláštera Moni Odígítrias, následuje poměrně kvalitní prašná cesta, z které zahýbáte po 4 km směrem do údolí a následuje zkouška řidičských schopností alá off road, jeďte tak daleko až kam si troufnete...ve čtyřech v autě to může být místy docela problém, ale s feličitou to s pár škrábanci zvládáme:-). Poznámka první: Nikdy neparkujte auto pod stromama, ikdyž se to zdá jako blbost, není tomu tak, pač vám kozy naskáčou na auto, aby to měli blíž k listí na stromech, pokud teda nechete mít stádo koz na střeše! Až cesta definitivně zkončí, jste na místě, odsud je to do prvního sektoru ani 10 minut pěšky. My příjíždíme v pátek večer a jsme tu jediní návštěvníci. Jo málem bych zapomněl, že poslední možnost nákupu je ve vesnici Sivas, kde se dá koupit velmi lacino kvalitní maso a uzeniny z domácího chovu v místním řeznictví na náměstí, nevím jestli paní umí i anglincky, ale máme ruce a nohy ne?!? Jo prodává místní urychlovač, pod názvem "víno", ale nečekejte, s vínem to nemá moc nic společného...něco jako ořechovka s vínem a 27 % alkoholu, pít se to dá velice dobře a svůj účel to plní na jedničku. Je zde i malý supermarket, kde se dá dokoupit vše potřebné, nezapomenout mít sebou v autě hooooodně vody, pač v údolí není nic pitného! (je zde pumpa s nápisem drink water, ale je slaná jak polívka a dobrá tak na oplach..momentálně out of order)
To bylo do úvodu...
Mno my po příjezdu pakujeme, vše co můžeme si bereme, s věcma si starost dělat nemusíte, páč cesta trvá tak 15 minut do "base campu" (ale až od posledního parkoviště). Možností na spaní je mnoho, první místo je plácek přímo u sektoru V.O.I.P. místo plně vybaveno..ohniště, lavičky, dost velkej plac a lézt můžete přímo od snídaně. Cesty lehčího charakteru v plotnách od 5c-6c od 30 do 40 metrů. V případě zhoršení počasí se dá spát v kostelíku o 100 metrů dále, spaní zde je v pohodě tolerováno, místní lezci zde mají trvale nějáké svoje věci, alá vařič, oliv. olej, sůl, rakii atd. Další možností je přímo pláž o 5 minut dále, volba záleží jenom na vás. My volíme V.O.I.P. děláme oheň, zakoupené steaky doplněné studeným pivkem, zakoupeným ve výše zmiňovaném Sivas. Ideální večer s pozdější procházkou na pláž za svitu měsíce, romantika jak chceš, ale jenom já a Mano...  

Poznámka druhá: Až si budete někam ukládat jídlo, dejte ho hoooodně vysoko, pač Vám to jinak kozy a kočky sežerou, nám sežrali vše kromě nutely a dvouch hostinců vše, včetně igelitek a plastikovejch tácků, a to jsme to měli hodně vysoko.

Spaní pod V.O.I.P.

Ráno v Agiofárango

Dost řečí a přejdeme k lezení..po snídani razíme do sektoruCathedral wall, který je hned naproti.

Cathedral wall

Jako ranní warm up je nařadě cesta s originálním názvem Cathedral wall 6b. Krásná jednoduchá 30 metrů dlouhá cesta, která má i druhou délku za 6a+, tu však nelezeme. Přesun do sektoru Bambacha, kde padá další cesta s originálním názvem Bambacha 6b+, ta už je o poznání těžší. Sektory jsou kousíček od sebe, takže se můžete přesouvat le libosti a taky, jak vám to slunce dovolí..

 

Výše zmiňovaná kaplička

 

Foto z cesty na pláž

Opět přesun směr sektor Salonica power na pláži a další dvě cesty Biosinthesi 6c, kratší cesta 22 m s dvouma bouldrama, pro menší může býti i o něco těžší a lehké 6b Scarfalounome opos zoume.

Nástup v sektoru Salonica power

Pláž doslova za rohem!

Dnes už bylo na programu jen atletiké 6c Exalibur v Cathedral wall, chill outík v base campu 6-ti délkové 6a+ Le syndrome de Calimero, které vede až na vrchol údolí .. lehké pěkné lezení po velice ostré skále, ve stínu až po 4 hodině, které je pěkné už jenom pro ty výhledy.

4. délka 6a+ a klíčový přelez převísku

Pohoda na 5. štandu

Zasloužený vrchol dne

Zbývají tři slanění a může se jít koupat :-)

Večer klasika, pivečko, vínečko, nějáká ta debata v řečtině...já rozumím prd, tak se jenom tiše nalejvám, občas někdo se mnou prohodí pár slov anglicky, zasmějou se češtině atd.

Druhej den návštěva sektoru Hezbollah, warm up v cestě Asana 6b+, zkouška cesty Hezbollah 7a, ale nějáko jsem se v tom ztratil, takže příště..a pak mě nějáko stírá únava v cestě Choco blum 7a, tak to slízám od druhýho.

 

Sektor Hezbollah: Lezec vlevo v cestě Asana 6b+ lezec vpravo 36 metrů dlouhé technické Ojo Negro 7b

Jedná se o 40 metrů lezení se vším možným, krapase, ladící plotna, převis atd. 17 expresek je zde potřeba.. Začíná pokapávat, tak to pomalinku balíme a vyrážíme zpět Iraklio. Mano zapomíná peněženku na parkovišti, takže se v rámci tréningu dávám off road třikrát, doteď mu děkuju. Po cestě už jenom gyrosek, jako tečka na závěr, a opět zpět v civilizaci.

 Nějáké informace: Z Iraklionu je to 80 km, cca 1,5 hodiny jízdy, lano se hodí spíš 70 - 80 m, cca tak 18 expresek, cest je zde zhruba 120-130 různých obtížností, perfetktně zajištěno nýty a borháky, u starších cest na pláži můžou být některé zkorodované, ale místní se je snaží měnit, průvodce na Krétu vyšel tento rok, chybi zde akorát oblast Kapetania (průvodce zvlášť), ale o průvodcích někdy jindy hodně vody a kdyby mě cokoliv napadlo nebo Vás, tak to rád doplním!

Skoteinó

Skoteinó je malá vesnička 23 km směrem na východ od Heraklionu, cesta sem je z větší části po místní národní silnici, takže se dá hovořit o tom, že je to za rohem... Po tom co se nakonec motáte asi 3 km po zpevněných cestách konečně dorazíte na místo a na první pohled by člověk neřekl, že se zde vůbec leze, auto se parkuje u malé kapličky uprostřed rovné pustiny a široko daleko není vidno ani slechu po větší skále. Proto, jestli sem někdy náhodou někdo pojede, nemějte strach..nejspíš jedete správně! Potom co se člověk trošku rozkouká, zjistíte že ke skalám to nemůže být blíž...oblast se nachází přímo pod Vámi..cca tak 45 sec pěšky:-)! Oblast malinká, ale s velice dobrým klimatem i pro letní dny, celý den sem nesvítí sluníčko a z jeskyně stoupá příjemný chládek...

 

A tedˇka nějáké přesné informace, oblast je maličká a pro nás má spíš tréningový význam, nachází se zde zhruba 20 cestv Výhodou je to, že se tady dá lézt celý rok i při vyšších teplotách, protože je zde celý den stín a od jeskyně jde příjemný chládek. Rozsah cest je: do 7a: 5 cest, 7a-8a: 6 cest a 8a a výš včetně projektů: 7. Cesty dosahují maximální délky 25 metrů, lehčí do 15 metrů. Většinou se jedná o atletické kroky v převisu nebo vytrvalostní cesty bez možnosti dobrého odpočinku. 

Jako první na řadě je zahřívací cesta Baltzola..bůh ví co to znamená..v průvodci uváděná jako 6a+, podle místních 6b, já se přikláním k 6a+, kráťoučká cesta s dlouhými kroky po madlech lehce do kopce.

Manos v Baltzola 6a+

 Po zahřátí přichází cesta Black mono 7a+, kličové místo se leze za pomoci černé jedno prstové dírky, mě se dírka moc nelíbí, tak při druhém pokusu vymýšlím způsob jak místo "ojebat" a dírku vynechat. Bohužel při ostrém pokusu padám z posledního lehkého kroku, a tak to nechávám na příště..sbohem Černá monodíro!

Pokračujeme v krasojízdě a Manos nastupuje do cesty Psycholousia 7b+..cestu leze s přehledem a padá až od cvakání slaňáku, to je totiž z celé cesty nejtěžší, po 15 metrech v převisu Vám totiž lehce nateče a cvakání není úplně z madliska..proto asi ten název, věřím,že to nasere! Já to zkouším taky, ale je to spíše expedičním stylem, než že bych lezl. Tak někdy jindy!

Jinak se seznamuju se zbytek aktivní krétské komunity, což jsou další tři týpci a jedna holčina..je nás tady opravdu mnoho:-)! Jeden z nich je místní guru Aris(viz titulní strana BD katalogu na 2009), asi druhej nejlepší řeckej lezec, sympaťák, ale ode mě se drží trošku odstup... Holčina leze celkem fajne i nějáké 7c má za sebou, pak jsme tu jako dobří lezci jenom my dva: Já a Manos..což je směšný, pač já lezu h.v.o! O víkendu je v plánu místní nej oblast Agiofarágo, zhruba 120 cest v malebném kaňonu ústícím do moře, ale o tom příště! No nic jdu balit sakypaky, naložit steaky a zítra razíme! Mějte se a Γειά!

Místní guru Aris v Psycholousi

První den, první krůčky, první zážitky = první lezení!

Předem upozoňuju, že jsem docela špatný spisovatel, moje češtinářka by se zděsila, kdyby se dozvěděla, že budu někdy svoje výtvory zveřejňovat! Proto trošku schovívavosti k mým článkům, budou nejspíš pouze informativní o místním lezením. Přesto jsem se rozhodl, že do úvodu musím cosi napsat...

Silnice na Krétu je celkem fajne, většina cesty je po dobré dálnici, občas vystřídanou balkánskou "rychlostní" komunikací, sečteno podrtženo 1850 km, 23 hodin za volantem a 5 hodin spánku, jako perlička na dortu Vás čeká průjezd Athénami do přístavu:-)! Jestli někdo říkal, že italové jezdí jako hovada..mýlil se..no a to nemluvím o provozu přímo na Krétě, třeba si no to časem zvyknu! Po příjezdu do přístavu, se dozvídám, že za necelé tři hodiny mě jede trajekt, není nejlevnejší, ale čekat se mi nechce..auto + já 126 E se dá ještě zvládnout, když vezmem v potaz, že cesta trvá devet hodin a máte k dispozici plnej luxus včetně dvou bazénů.

Po příjezdu do přístavu se mě ujímá místní zapálený lezec Emanuel (viz foto níže) a ujišťuje mě, že jsem jeho host, a můžu u něj a jeho kamarády zůstat, jak dlouho chcu. Bohužel se mi prý nemůže dnes večer věnovat, čeká ho šichta na baru v místním klubu, prý jestli chci můžu se stavit? :-) Dál asi nemusím psát co se událo.. Po příchodu do baru se dozvídám, že jako všichni jeho kamarádi piju for free, což je fajne třetinka piva zde vyjde na 5 E...to zlatý Alpský chaty! Jelikož hudba nění zrovna můj šálek Čaje, vzdávám to po třetím pivku, ikdyž panoráma v baru bylo pro moje oči velice příjemné! Po cestě zpět na byt se ztrácím a po dovu hodinách hledání to vzdávám, kupuju místní gyros (hladový okna v Brně se maj sakra co učit, 2,5 zlaťáků snad za tunu jídla) a beru taxi...zde už konečně vytoužená postel..toď do úvodu vše!
Druhý den ráno..14:00..vstáváme a měníme plán prohlídky města, na bouldering kousek za Heraklionem, páč počasí je více méně příjemné, místní berou mikiny já se potím jako prase i bez trička, je okolo 25°C, ale pod mrakem a vydváme se do malé vesničky Profitis Ilias kousek za městem. Zhruba po 15 minutách jízdy jsme na místě. Vesnice se nachází kousek pod starověkou pevností, v jejímž okolí je spousta kamení, stačí si jen vybrat, jedná se o nevýnamnou skupinu skal kterou objevil emanuel, zatím je zde pár bouldrů na nejbližších šutrech, ale třeba se to změní. Na rozlez boulder, dle mého tak za 5C, pár kroků v převisu po dobrých chytech a pak skok do obliny a je posekáno, kratší, ale pěkné! Na řadě je dlaši boulder ze sit startu, podobného charakteru akorát výlez je poněkud prefikanější:-), jelikož je mi to předem vyrazeno přelízám stylem Flash, odhad..s velkejma očima 6A!

Další je na řadě zase o něco těžší kousek, bohužel až na druhý pokus...

Konečně se dostáváme k nějákému projektu a to je traverz kolem celého šutru, Emanuel padá z posledních kroků a říká, že příště to už určitě pujde, že prý je unavenej, což já mu docela věřím, být až do půl deváté za barem není nic příjemnýho, jinak malá vsuvka, kterou echápu do teď je to, že v baru se platí až při odchodu a nikam se nepíše, co jsi měl, prostě pak přijdeš a řekneš co jsi měl a platíš...vím, že tohle by u nás u rčitě nefungovalo, pač 50% lidí když u nás "odchází" mluvit neumí:-)!

Přichází řada na mě, nejdříve důležitá debata co a jak, co brát bla bla..každý dobře ví...

Tak se do toho pouštím a v půlce ulamuju klíčový chyt, ikdyž naštestí tak šikovně, že je to teď mnohem příjemnější, ani jendomu z nás se to však nedaří dnes přelézt.

Nakonec vymýšlím projekt, pár pokusů, ale tma nás posílá zpět do víru velkoměsta, Emanuela do práce a mě si konečně trošku odpočnout. A co na závěr?! Že to tímhle teprve začíná!:-)