Objevování neznáma aneb bouldering v Agios Thomas - Άγιος Θωμά

Jednoho krásného dne spadlo i pár kapek u nás tady na jihu, teploty klesly pod dvacet stupňů, tak jsme se rozhodli, že uděláme malý průzkum po okolí... Na echo od místních jsme se jeli kouknout do malé, ale malebné vesničky 30 km nad Irakliem. Po příjezdu se mi zdá, že čas se tu stavil velmi dávno, jedniný co mně vrací do reality je to, že se tu a tam objeví někdo v novém autě, jinak si myslím, že za dlouhá desetiletí se tu nic nezměnilo..

Agios Thomas

Levá část - pohled z vesnice

Pravá část

Po hodinovém hledání mezi kozama:-), olivovníkama, opuštěnou vesnicí a kdo ví čím se nám konečně daří najít cestu. Na poprvé míjíme parking place a jsme nuceni se otáčet na onci cesty, kde na nás místní pastevci koukaj jak péra z divanu my koukáme na ně, přece jen moc českejch spzetek tady na Krétě se nepohybuje, ikdyž moje maskovaní v podání metru prachu a nabořenýho předku je dobré, poznávají že nejsme místní..vysvětlujeme..mano vysvětluje..já mlčím a blbě se usmívám, přece jen je to chlápek s puškou, ten druhej ji má taky, vlastně každej ji tady má..že se chceme jen otočit a radši mizíme! Tentokrát už parkujeme a jdeme se kouknout co že to ty bouldry vlastně jsou.. První nás zaujal parkingu šutr nejbližší ,a taky jeden z nejmenších, do dnes beze jména, vlastně ani na ty jména nebyl čas,..

Boulder č.1

Při okoukání a žhavení prstů nás najednou vyrušuje dotaz co tady děláme, snaha o vysvětlení, že nejdeme krást kozy, že jsme lezci, bohužel moc nepochopeni (těžko vysvětlovat někomu, kdo v životě lezce neviděl ani o tom neslyšel) odcházíme radši pryč, přece jen to je pán s puškou, máme se prý nejdřív zeptat majtele. Problém číslo jedna: žádnýho majtele to nemá většinou nemá, prostě si někdo oplotil kus území a prohlásil za své, Mano mě říká, že se poptáme ve vesnici a snad nebude problém, pokud tady někdo nepěstuje trávu, což se prý stává (nechtěl bych potkat místního co má tady zašitý pole, kterej si bude myslet že mu jdeme sklidit pole). Takže nemůžu než souhlasit. Vydáváme se na druhou stranu silnice, s tím že to třeba bude v cajku, za chvíli scénář stejný..místní pick-up..pán s puškou..rozhovor, ale pozor! pán nám rozumí a říká, že tahle část je jeho a že s tím co děláme nemá problém, přesvědčujeme, že kozy krást nebudeme a on, že jedna koza no problem..beru to ale jako humor. Dokonce jsme pozváni, že až příště přijedeme, máme se stavit na kafčo a rakii..samozřejmě! 

Nacházíme spoustu kamení a dostáváme se k pěknému místu se spoustou problému, takže camping a climbing. Hnedle vznikají čtyři bouldry, každej nachází svojí linku.. Já: v prvním dávám tři kroky, topuje jenom Aris, v druhém nedávám druhý krok, topuje Aris a Manos, třetí netopuje nikdo, všichni kromě Arise končíme ve stejném chytu, na čtvrtý nezbývá čas..mno dlouho se mi nestalo, že bych nevylezl nic, ale hold velký voči jsou velký voči.

Neúspěšný pokus v podání Steiose

Úspěšný pokus v podání Arise

Neúspěšný pokus v hledání "stupose"

Během toho se čistí ještě další bouldry, snad bude příště něco lehčího. Charkter lezení je takovej, že je to poměrně zvlaštní vápno, špatný nohy, špatný tření, spíš silový kroky, občas dobrej chyt, občas nic a vlastně..těžko říct takhle na začátku, jen to, že je to pěkně na sluníčku, takže spíše zimní projekt... A co na závěr? Snad jen dvě panorama a hodně pozdavů do ČR.

Adio, Jásas!

Hilfák

Panorama right

Panorama left