Po měsíci sportovní lezení přijde chvíle, kdy je třeba malou změnu, a proto vyrážíme do Bílých hor směr Gigilos. Cesta z Ira trvá zhruba 2,5 hodiny, takže to není úplně za rohem, ale docela uteče..první hoďku a půl mažete po pobřeží a další hoďku stoupáte do hor, poměrně zeleným malebným údolím. Cesta je stejná jak do údolí Samaria, o kterým se dočtete snad v každým průvodci, určitě stojí za vidění, ale na nějáké procházky není zrovna moc času:-)!
Gigilos - Lavirinthos 7- v našem podání
Samotný vrchol Gigilosu měří 2080 m.n.m. přístup do stěny je ze stejného parkoviště, jak do parku Samaria. nejdřív hodku a půl do "base campu" u studánky, pod levou částí stěny. Ráno na nástup od 30 min do hodiny. Nachází se zde 15 cest od 5 po nejáke 8 A2. Charakter cest..mno po vlastním, většinou vše je po vlastním a stěna je tak obrovská, že každej výstup je tak trochu prvovýstup, jen některé pasáže mají jedinou možnou cestu... jsou zde i takový cesty, že lezete 500 metrů, pak slaníte 120 metrů mezi takovou "věžičku" a pokračujete dalších 700..nejdelší cesta má pak 1600 metrů. Kvalita skály je od perfektní po pětkový sutˇoviště, mně se podařilo dolů naházet tak 100 kg kamení možná víc, proto jestli tady náhodou někoho potkáte, což dost pochybuju a shodou náhod by někdo lezl vaši cestu, to se asi nestane:-), tak nikdy nenastupujte, druhá půlka stěny je jak zlej sen. My jsme lezli "Lavirinthos 7-" (znamená Labyrint). Cesta má 1000 metrů, ale my jsme udělali jenom 13 délek se 70 metrovým lanem. První půlka je fajne, lehké lezení v docela slušné skále, místy trošku těžší partie s krásnou možností zajištění. Občas pěkný koutek se spárkou..vše se dá jistit jenom friendy, občas stoper, skoby netřeba. Druhá část mě doteď připadá jako malý zázrak, že to ještě drží po hromadě... Menší kamení těžíte celou cestu a obšas to okořeníte nějákým menším dvcetikylovým mazlíkem..lezl jsem, trochu rychleji, tak jsem měl tu čest tahat většinu délek na prvním, až na dvě, takže jsem byl relativně v bezpečí, ikdyž se strachem, že to jistič může pěkně odskákat, a věřte, že moc chvilkama nechybělo, naštestí vyvázl jen s jednou tržnou rankou na lýtku a trošku dobitou helmou. Odměnou za to vše, je ale překrásný výhled na široké okolí, z vrcholu vidíte jak jih, tak sever, tak západ Kréty..dole vesničky, okolo moře, no prostě paráda! (ale dá se sem dojít i pěšky:-)). Cesta nazpět je jenom klasická otročina.. šlapání po klikaté cestičce směr údolí, ale když zatmíte, tak se aspoň nic neděje, cestu bez problému trefíte. Už za tmy dorážíme k autu a razíme na pivko a na gyros směr Chania, nemůžeme přece odmítnout nocleh u místní lezkyně a její kamarádek.
Zasloužený vrchol
Druhý den se akorát zastavujeme v jedné lezecké oblasti u Chanie, ale byla to taková rychlovka na tři cesty, že si teď ani nevzpomínám na jméno, ale z města je to co by kamenem dohodil. Oblast parádní, ale skály jsou hned u silnice a místní znaj lezce, možná tak z obrázků, takže každej zastavuje a kouká na Vás jak na svatej obrázek, což chvílemi vyvolalo i menší dopravní zácpu:-)...
Sektor u Chanie a můj felicia tunnig alá Řecko
Tak se mějte a kdyby se někomu zachtělo se ohřát, tak se stavte!
PS: Video z výletu: http://www.youtube.com/user/grshindig#p/a
Hilfák
Zdarec no pěkné video! Tady je sníh a masakr s elektrikou. Na horách začali lyžovat. V Jablonci 50-60cm přímo ve městě :)
OdpovědětVymazattaže aj hory, jo?? to se teda nudit nebudeš!
OdpovědětVymazatasu