Jinej kraj, jinej mrav..aneb jak se žije na Krétě

Dlouho jsem přemýšlel, že napíšu něco o tom, jak se tady žije a myslím, že skoro po půl roce je načase... Za prvé bych chtěl podotknout, že Vás to tady nikdy nepřestane překvapovat..prostě, když už si říkáte, že tohle bylo už moc, věřte že nebylo.. Třeba tak deset dní zpět mi stávkovalo auto (naštěstí už je cajk..ťuk, ťuk) všichni rádo by pozéři místní lezci měli jenom plnou hubu keců, jak se pojede tam, a pojede tam a je jasný kam se jelo..a jediná zpřízněná duše Aris se byl družit v Turecku. Hned bych jel, kua! A teď zpět k věci, tak jsme tedy museli využít místní MHD, což je autobus, na který si opravdu musíte počkat, jízdní řády neexistují a vše prostě přijede, až přijede, takže konečně po 40 minutách razíme směr Gazi ke klenotu Kréty a tj. k uhelné elektrárně za Irem. Krása nebeská, netuším co tady budeme hledat, o to lepší překvápko, skoro u komínu začíná hluboké údolí táhnoucí se směrem kamsi na jih do hor, po deseti minutách se ztrácí industriální panorama i štiplavej pach spálenýho uhlí. Jdeme sem jen tak projít, žádný zázraky na nový projekty nemám čekat...to se vesměs i plní, není zde žádná mega stěna, teda aspoň ne u cesty...tak pokoukáváme bouldery (o tomhle někdy příště, dnes to nebude o lezení) hned u cesty, šlapat ve svahu se nechce! "Je to je pěknej boulder, vezmeš to tady, pak tady a nebo začneš odsuď.. A DO PRDELE CO JE TOHLE!!!". Že by granát...

 

Že by podobnost?!?

Já vím o těhle věcech úplný prd, stejně tak Mano, tak se dekujeme a jdeme do pryč.. Jinak to, že tady naleznete nějákou munici, jak novou nebo z druhý světový, to není nic novýho, dá se tady najít kde co, od mrtvých němců přes spadenýho Junkerse až po nevím co, problém je že tohle je skoro ve měste... Začíná pršet tak se vracíme zpět. Mě to vrtá celej den hlavou, a tak další den při exkurzi v muzeu nadhazuju, že sem něco našel, ani nevěříte, jak může takovej granát někomu udělat radost, slibuji místnímu nadšenci a odborníkovi na druhou světovou, že tam vyrazíme... Při příjezdu na místo, jiskří borcovi vočička jako rosa v raním slunéčku nad tou nádherou, a než se stihnu rozkoukat já mažeme si to zpět Iraklion s granátem v autě na palubovce, já se v tom nevyznám, ale dobrej pocit jsem z toho neměl..

 

"Dej si pozor na místní!" To že místní blbnou se zbraněma pořád, to rychle pochopíte, každej ukazatel mimo město je jak cedník a místní s oblibou trénujou střelbu přímo z aut za jízdy. Střelba, békáni koz a ovcí toť místní kolorit. Taky je neradno někoho provokovat, zrovna dnes museli čtyři Erasmáci ze Špáňa (moji kámoši) do nemocnice, pač se znelíbili nad ránem místním "malakas" a po výměně barvitých slovních hříček dopadli jak sedláci u Chlumce, ale vesměs z toho vzešli dobře, minulej rok se i v Rethmynu střílelo, tam už borec takový štěstí neměl.. Tajně doufám, že mě ale všichni jenom straší. To nic nemění na tom, že je lepší býti na pozoru.

Chania nebo Rethymno..

Když ale veškeré nástrahy přežijete najdete pod tím vším úžasnej kus divoký Evropy, kde na horách nepotkáte ani živáčka, kozy Vám dávaj dobrou noc, místní nabízejí Rakii, přes zimu chodíte v tričku nebo se brodíte metrem sněhu ve vánici pří -20°C. A stále je zde i co objevovat..třeba jako dnes, ale o tom zítra, pač tohle jsem si v hlavě ještě nesrovnal...zdarec a kdyby se někomu zachtělo, tak se stavte okusit trošku "exotiky".