První den, první krůčky, první zážitky = první lezení!

Předem upozoňuju, že jsem docela špatný spisovatel, moje češtinářka by se zděsila, kdyby se dozvěděla, že budu někdy svoje výtvory zveřejňovat! Proto trošku schovívavosti k mým článkům, budou nejspíš pouze informativní o místním lezením. Přesto jsem se rozhodl, že do úvodu musím cosi napsat...

Silnice na Krétu je celkem fajne, většina cesty je po dobré dálnici, občas vystřídanou balkánskou "rychlostní" komunikací, sečteno podrtženo 1850 km, 23 hodin za volantem a 5 hodin spánku, jako perlička na dortu Vás čeká průjezd Athénami do přístavu:-)! Jestli někdo říkal, že italové jezdí jako hovada..mýlil se..no a to nemluvím o provozu přímo na Krétě, třeba si no to časem zvyknu! Po příjezdu do přístavu, se dozvídám, že za necelé tři hodiny mě jede trajekt, není nejlevnejší, ale čekat se mi nechce..auto + já 126 E se dá ještě zvládnout, když vezmem v potaz, že cesta trvá devet hodin a máte k dispozici plnej luxus včetně dvou bazénů.

Po příjezdu do přístavu se mě ujímá místní zapálený lezec Emanuel (viz foto níže) a ujišťuje mě, že jsem jeho host, a můžu u něj a jeho kamarády zůstat, jak dlouho chcu. Bohužel se mi prý nemůže dnes večer věnovat, čeká ho šichta na baru v místním klubu, prý jestli chci můžu se stavit? :-) Dál asi nemusím psát co se událo.. Po příchodu do baru se dozvídám, že jako všichni jeho kamarádi piju for free, což je fajne třetinka piva zde vyjde na 5 E...to zlatý Alpský chaty! Jelikož hudba nění zrovna můj šálek Čaje, vzdávám to po třetím pivku, ikdyž panoráma v baru bylo pro moje oči velice příjemné! Po cestě zpět na byt se ztrácím a po dovu hodinách hledání to vzdávám, kupuju místní gyros (hladový okna v Brně se maj sakra co učit, 2,5 zlaťáků snad za tunu jídla) a beru taxi...zde už konečně vytoužená postel..toď do úvodu vše!
Druhý den ráno..14:00..vstáváme a měníme plán prohlídky města, na bouldering kousek za Heraklionem, páč počasí je více méně příjemné, místní berou mikiny já se potím jako prase i bez trička, je okolo 25°C, ale pod mrakem a vydváme se do malé vesničky Profitis Ilias kousek za městem. Zhruba po 15 minutách jízdy jsme na místě. Vesnice se nachází kousek pod starověkou pevností, v jejímž okolí je spousta kamení, stačí si jen vybrat, jedná se o nevýnamnou skupinu skal kterou objevil emanuel, zatím je zde pár bouldrů na nejbližších šutrech, ale třeba se to změní. Na rozlez boulder, dle mého tak za 5C, pár kroků v převisu po dobrých chytech a pak skok do obliny a je posekáno, kratší, ale pěkné! Na řadě je dlaši boulder ze sit startu, podobného charakteru akorát výlez je poněkud prefikanější:-), jelikož je mi to předem vyrazeno přelízám stylem Flash, odhad..s velkejma očima 6A!

Další je na řadě zase o něco těžší kousek, bohužel až na druhý pokus...

Konečně se dostáváme k nějákému projektu a to je traverz kolem celého šutru, Emanuel padá z posledních kroků a říká, že příště to už určitě pujde, že prý je unavenej, což já mu docela věřím, být až do půl deváté za barem není nic příjemnýho, jinak malá vsuvka, kterou echápu do teď je to, že v baru se platí až při odchodu a nikam se nepíše, co jsi měl, prostě pak přijdeš a řekneš co jsi měl a platíš...vím, že tohle by u nás u rčitě nefungovalo, pač 50% lidí když u nás "odchází" mluvit neumí:-)!

Přichází řada na mě, nejdříve důležitá debata co a jak, co brát bla bla..každý dobře ví...

Tak se do toho pouštím a v půlce ulamuju klíčový chyt, ikdyž naštestí tak šikovně, že je to teď mnohem příjemnější, ani jendomu z nás se to však nedaří dnes přelézt.

Nakonec vymýšlím projekt, pár pokusů, ale tma nás posílá zpět do víru velkoměsta, Emanuela do práce a mě si konečně trošku odpočnout. A co na závěr?! Že to tímhle teprve začíná!:-)