Dny v Řecku se pomalu krátí, návrat do reality klepe na dveře, a tak nastal čas pomalu vyrazit poznávat i jiné lezecké terény než ty na Krétě. Na Kalymnosu jsem byl dva roky zpět, půl české lezecké komunity jej dobře zná, tak padlo rozhodnutí, že náš lezecký team – Já a můj spolubydlcí Mano vyrazíme směr ostrov Tinos. Tinos se nachází v souostroví Kylklady a přímo z Athén je vzdálen zhruba 4 hodiny plavby lodí, kdy můžete zvolit mezi "pomalejší" a levnější variantou, namísto dražší a rychlejší, celkový rozdíl je asi půl hodiny a poloviční cena, tak nemusím ani dál říkat, co česká škudlící duše volila. Po 15 hodinách cestování, z toho 12 hodin plavby, se konečně vyloďujeme v hlavním městě příznačně nazvaným Tinos. Pošéfovat průvodce, nakoupit proviant a může se vyrazit vstříc novým lezeckým dobrodružstvím, a tak na doporučení Tinosu znalých Athéňanů volíme kurz Volax.
Pohled z Volax...svět rukou lezce nedotčený
Volax
Když opouštíme město a vydáváme se severovýchodním směrem, marně naše oko hledá to slibované moře boulderů o kterém všichni básnili, ale pořád je na co koukat...bílý baráčky, modrý okenice, moře kostelů a všude svěží travička s množstvím květin, z jara je to tady opravdu pěkné. Míjíme domimantu Tinosu a to nejvyšší kopec Chóbourgo, kde je konečně kousek vidět kousek žuly ale na bouldering poměrně nevhodný. Po příjezd hlavního hřebene je nám ale vše jasno, já si musím zastavit a trošku chytit dech, na okolních dvaceti kilometrech čtverečních luk se nachází tisíce bouldrů různých tvarů a velikostí, okamžitě si vzpomínám na kamarádovo přirovnání s rozsypanejma Diovýma antiperlama a můžu jenom dodat, že rodinné balení minimálně. Rychle si taky spočítáte co je vylezeno a co ne, pač průvodce udává 600 vylezených směrů, a Vám je jasné, že antiperle se počítají na tisíce. Naše cesta, tak i silnice končí v malebné vesničce Volax, která si doteď zachovala původní ráz a navštěva místní taverny není výsadou západních turistů. A teď konečně co se týče lezení, první bouldry se nachází hned na první louce. Sektor se jmuje Livadaki, kde najdete spíše lehčí věci, jedno 7B+ pod názvem Kodikas Da Vinci, které údajně čeká na druhý přelez a tři nepřelzené projekty. Určitě doporučuji pozastavení u bouldru Elatirio 6C, který začíná krasným náskokem do sklopené police. Na dalsí lehčí kousky narazíte opodál, kde jsem přidal jeden kousek za 6B Automatika na bouldru označeným číslem 18, start jako boulder Mavromatika, akorát místo přímým směrem se vydáte doleva. O sto metrů dál se nachází další sektor a to Nefeli, kde sme se zdrželi bohužel jenom chviličku, ale znáte to, tolik práce a tak málo času. Jako třetí sektor je zde uveden osamocený boulder Ogolithos s ultimátní linkou Quertrieber 6C+, která ale zůstala otevřena do příště. O posledním sektoru UFO nevím bohužel nic víc než je v průvodci, pač tak "daleko" jsme se tímhle směrem prostě neprolezli. Otevřeli jsme také dva nové problémy na jednom highbouldru, který je tu jak pěst na oko. Název Hulk, dva směry Feta style 6A a Cretan style 6B, ale jeho výrazná šest metrů lehce převislá stěny díky absenci lidských a materialních zdrojů zůstala nepokořena. Po dvouch dnech balíme a razíme směr nedaleká Livada beach.
Námi pojmenovaný boulder Hulk
Livada beach
Livada beach je pláž na severovýchodě ostrova, kam se dá bezproblémů dostat autem, my jsme kempovali přímo na pláži bez jákehokoliv problému, jenom naše ranní vyspávání decimovaly kačeny, který né a né chvilku mlčet, kdo nebyl, neví. Ale na osvěžení koupačka v moři a může se vyrazit plnit lezecké plány. Nachází se zde taky nejtěžší boulder ostrova Kreativity 8B, ale tohle není zrovna náš šálek čaje.
Livada beach
Rozlezní na bouldru v průvodci uvedeném jako č.2, kde najdete spoustu lehčích věcí do 6A. přelízáme vše co se dá, a hurá "přitvrdit". Boulder Nix 6A+ je krásná tříkrová věc do kopce po dobrejch, a pak hurá do prvního projektu Oyster 6C, který je nejspíš zázračně lehký, pač ho přelezám hned druhým pokusem, no co, dnes to prostě leze. Za chvíli se připisujem The Shell za 7A což je nejtžší věc výletu a vypadá to, že pro dnešek padla. Dáváme odpolední siestičku a před večer navštěvujeme boulder č. 35, kde se mi podaří flashnout Ducktales za 6C+ a pár dalších kousků...příjemný konec dne.
Úsměv po prvním 7A v životě
Katsika
Sektor Katsika
Ráno balíme, páč je bohužel den odjezdu, a tak aspoň po cestě do přístavu na rychlo navštěvujeme oblast Katsika, která se nachází jenom kousíček od Livada beach. Oblast nabízí pestrou škálu bouldrů, kde mnohé težší a odvážnější stále čekají na objevení a přelezní, a to zejména mezi bouldry č.9 a č.11. Skála je zde perfetní, dopady příjemné a rozhodně doporučuji při návštěvě nevynechat.
Bouldry v sektoru Katsika
Nám ale nezbývá mnoho času, tak volíme spíše schudné varianty, z kterých doporučuji The mirror 6A, potrápilo víc než by se na první pohled zdálo a boulder Stretch 7A, který ale díky mé výšce byl hodně vzdálený psanému 7A a můžu říct, že s trochou nadsázsky možná 6C, ale spíš méně.
The mirror 6A
Loučíme se s partičkou z Athén, kterou jsme potkali a hurá do Athén. Po příjezdu do přístavu se dozvídám nemilou novinku a to, že z nějákých nepochopitelných důvodů dnes loď, kterou jsme měli jet...nejede a tak musíme volit dvakrát dražší variantu, na kterou čekáme dlouhých 5 hodin. A co na závěr? Snad jenom videjko co jsme natočili, které napoví víc...
Něják teď nebyl čas cokoliv duchaplného psát, ale co už, stejně to nikdo moc nečte, ikdyž pár novinek by tady bylo, ale lenost nedostatek času se podepsali na tom, že jsem prostě pár věcí rozepsal a nic nedokončil, tak snad to buď teď lepší...
Zatím dávám odkaz na video, které je točeno v Agiofaraggu a ve Steno Faraghi mým kamarádem Christosem, pro ty, kdo to ještě neviděl, určitě stojí za shlédnutí! A malou prezentaci fotek z lezení na Krétě, tak enjoy!
Climbing movie from a magical place..Great people, amazing climbing and landscapes..unique moments!!
Tímto bych chtěl poděkovat všem co se podíleli na akci Bouldermatky pro Řecko a to: především panu M. Klímovi z firmy OCUN/ROCK PILLARS, Katce za dočasné zapůjčení finančních prostředků, Banánovi za celodenní výlet do Bolky a bráchovi za finální nakládku na autobus! Díky, vše je ok v Athénách a snad brzy bude i u nás! Mějte se!
Tak věci se pomalinku dávají do pohybu, Čaj pomalinku přemýšlí, jestli jo či ne, já pevně doufám, že se snad rozhoupe, třeba k sobě i někoho schrastí a já budu mít konečně šanci si popolézt i s nějákou českou duší, mám pocti, že pomalu potřebuji trošku českého pohledu na věc, páááč Řekové a jejich avrio avrio nebo siga siga, mě občas vyvádí z míry! Na druhou stranu tolik času na lezení a prostoru, už asi v životě mít prostě nebudu...sečteno a podrtženo se tady dá lézt celoročně a v jejich takzvané zimně očekávané špatné počasí nenastlo. A teď k tomu co tady je a není. Nedávno jsme na typ jeli kousek tady za Iraklion a to konkrétně k vesnici Kroussonas (35 km od Iraklionu), bohužel chvílemi poprchávalo, tak jsme přímo pod konkrétní skálou zblízka nebyli a taky než někam vlezete, musíte dostát něco jako "povolení" od místních, pač celá Kréta je vlastně oplocená a místní chovaj kozy snad úplně všude a není tomu vyjímkou, že tím pádem je oplocená i každá skála. Místní tak občas neradi vidí, když se jím takhle někde potloukáte, pač občas pěstujou trávu někde, kde to není až tak na očích. Třeba v bouldrové oblasti Agio Thomas přesně takovému problému čelíte, zatím je to o tom, že pokaždé někdo říká, ať vypadneme a znovu nejezdíme, ale dokud se nestříli jde o prd ne?? :) A druhej problém je, že lidi co jsou odpovědní za nýty tady, prostě nechcou nic novýho boltovat a škudlí se vše pro sebe, popřípadě na projekty, kde už nějáký cesty jsou. A teď pár fotos cože to tady je:
Kroussonas
Omlouvám se, že nemám víc fotek, ale zbytek stojí z mého foťáku za prd, jsou zde asi další 4 velký sektory, ale daly se fotit jenom z blbýho úhlu, takže žádný terno, snad příště pučím zrcadlovku od slečny a bude to krapet lepší...
Dalši je Agiofaraggo, to už je oblast o které tu nejednou zmínka padla, tady je momentálně navrtáno něco okolo 160 cest, což není věru málo a pořád má co nabídnout, v mém oku je hlavně jeden sektor, kterým jsem jednou slaňoval (vede tudy slanění z jednoho multipitshu). Tady nějákej ten support bude, ale znáte to, pořád se musíte na něco ptát..a co že se vlastně jedná? O tohle:
Agiofaraggo
Je to sektor, kterej je trošičku "dál" od stanů, ale není to žádná tragédie, max 10 min šlapání trošku do kopce, ostatně je to vidět i z fotek, jak daleko to je, výhodou bude, že odpoledne sem nesvítí a bude tu asi i trošku pofukovat, což je jenom dobře, teplo se nezadržitelně blíží! Významnou částí bude asi v levé části jeskyně a napravo od ní lehce převislá stěna, výška je 35 metrů a více, snad dodám později lepší fota a bližší info, příště až se tam dostanu, tak si dám práci a vyšlápnu si pod to..
Další co mě zaujalo je údolí na východě Dead Gorge u vesnice Kato Zakro (Zakros) na googlu earthu je nějákejch pár fotek, něco dávám já, ale bohužel nebyl čas se moc flákat po údolí, pač jsem tam nebyl s lezcama, tak třeba kdyby někdo přijel, tak bych se rad podíval, druhá věc, je to tak velký, že i kdyby člověk chtěl něco začít dělat, potřeboval by hodně času a asi víc lidí, aby to stálo za to...přístup od auta je 15-20 min, problém, že třeba z Iraklionu skoro 3 hodiny jízdy autem. Není to vzdálenostně daleko, ale dálnice tam zrovna nevede...a tady pár obrázků, zbytek asi google:
Dead gorge
To bude asi do tohohle článku asi vše, mohl bych pokračovat vyjmenováváním kousku Kréty po kousku, ale bylo by to zbytečný, Kréta je takovýhle míst plná, je to hornatej vápencovej ostrov, tak co by tady ve finále asi bylo... Jenom když si trošku pokoukáte na google e. tak to bohatě stačí, nejlepší je asi vidět.. Určitě je tady celkově lezení v počátku, ale úúúplně v počátku, co není u auta tam nic a až čas ukáže zda je to pro lezení tak perfektní, jak si myslím nebo jsem se prach sprostě mýlil. Mějte se a zase někdy na viděnou!
Zdravím, tak tady ještě dodávám videjko co jsme k tomu natočili, kdo má chuť, ať se koukne, není tam moc z lezení, ale myslím, že celkem jde.. Jinak mám otázku, chci sehnat spoustu nýtů, nemá zvas někdo nějáký dobrý kontakt na výrobce nebo tak???? Každou slevičku nebo lepší cenu s radostí uvítám!!!A tady teď to video:
Dnes nevím jak začít, nic duchaplného do začátku mě nenapadá, mám pocit že začínám trpět řeckým syndromem moc o ničem nepřemýšlet, takže rovnou k věci. Dole u moře se pomalinku oteplilo a ve vzduchu je cítit blížící se jaro nebo léto, záleží na tom, co jsou pro Vás teploty přes den dosahující krásných 23°C, karnevaly kam se podíváš, spousta lidí v ulicích a nikdo v práci...
Karneval v Heraklionu
Zatím co na horách se tvoří ideální podmínky si taky něco vylézt, minulej týden bylo právě tomu tak...nejdřív trošku teplo, aby nám ten novej sníh pěkně sednul a natál, posléze "tuhé" mrazy okolo mínus deseti už v 1600 metrech. Na druhou stranu paráda, jeden den se pěkně sluníte a druhej pěkně mrznete!
Takhle něják je přes den dole u moře...
Takhle něják zase o pár kilometrů dál...
A teď zpět k věci, minulej týden díky náhlým výborným podmínkám na rychlo balíme a razíme směr náhorní plošína Lassithi ležící v 1100 m.n.m., konkrétně do její východní částí pohoří Dikti (jestli se nepletu). Počásko po cestě je příjemné slunečné, ale se stoupajícími metry vzduch vhládne a po necelé hodině jízdy už je kosa jak z nosa! Ikdyž je na slunku je cítit, že to nějáky watty má!
Feličita vs Dikti
Po příjezdu na místo zjišťujeme, že podmínky nejsou tak růžové, sněhu málo..a tak nezbývá než přehodnotit předchozí plány, pač to co jsme chtěli lézt je v dolní části naprosto suchý bez sněhu/ledu. Po krátké diskuzi následuje rozhodnutí, že to vezmeme trošku víc napravo, kde nic vede a když to vlastně půjde, tak bude moc fajne, pač tu necháme svůj otisk v podobě prváču.
Odpolední kukuč
Tak touhle stěnou skoro nic nevede, respektivě teď už jó! :)
Večer s českou "plachetničkou" koření stále klesající teplota, která stagnuje někde na -8 až -10, záleží čemu chcete věřit víc... Ráno vstáváme trošku brzo na řecký vkus, ale hnaní motivem sme během půl hoďky ready. Mano i když cestu samo sebou stoprocentně zná, tak trošku bloudíme, na mé rady nehledí, ale po hodince a půl jsme pod nástupem, přesně s rozedněním..problém je ten, že tady cesty skoro neexistujou, takže když se někdy opravdu ztratíte, tak jste pěkně v pr..li, GPS je tady nutností! Prvních 100 m je 50° firn, takže běžíme, dalo by se běžet i dál, ale prý to přece jen začneme jistit a v rámci tréningu i štandovat, času dost, tak proč vlastně ne. První délka je choďák, ale přece jen sníh už je trošku příkřejší.
Druhá délka
Pátá délka
Tupej výraz
Druhá délka má mixovej 5-6 m výšvih a takhle něják to pokračuje až na horu, nejzajímavější je asi pátá délka, kde je toho mixovýho lezení trošku víc, obšas trošku ledu, ale nic těžkého..s mýma 0 zkušenostmama z hor to ale občas trošku snahy chtělo! Po 4 hodinách je cesta u konce a my si můžeme gratulovat k našemu prvnímu společnýmu zimnímu prváču.
"Vrchol"
Chvilku užíváme sluníčka, ale po chvilce se vše zahaluje do bílé tmy, tak se bohužel nemůžeme vyškrábat až na hlavní vrchol, kterej je asi hodinu chůze dál, ale co se dá dělat, pár lídí se už tady při sestupu ztratilo, tak já jsem pro, žádný celodenní procházky mezi skalama a hledání cesty zpět nejsou pro mě, taky začíná přituhovat v podobě silnýho větru a jemného sněžení...
Hlavní vrchol ve chvilkovém procitnutí
Po dvou a půl hodinách drkocání dolů konečně u auta a může se mazat domů.. A co závěrem??? Po mých půlročních zkušeností s místníma domorodkyněma, hlavně s tou poslední se mi celý den honilo hlavou jediné a to: "Řeckým ženám Čechy nevoní"...výsledná klasifikace je podle Mana M3+ či co, podle mě...nevím, asi se přikláním k M3, pluska nemám rád a o zimní klasifikaci toho taky moc nevím, ale že by se to dalo vyjít až na horu se taky říct nedá! Jinak co se týče těch žen, tak to se mám fajne, ale abych pravdu řekl Českým chlapcům Řečké ženy určitě nevoní! Kdo v Řecku byl ví o čem mluvím!
